Politici angažovaní pod stranou, hnutím, či jako tzv. „nezávislí“ se v podstatě dělí na dva hlavní směry.

Jeden směr je řídit všechno od mateřské školky, před úřady až po život na jednotlivém dvorku u domu co zde má, či respektive nemá být.

Druhý směr je ctít, že svoboda je nadevše.

První směr řeší vyhlášky, nařízení, regulace, omezení, zákazy, opatření obecné povahy – proti kterému nelze podávat opravny prostředek, avšak je exekučně vymáháno (má to stejnou povahu jako rozhodnutí presidenta republiky udělit amnestii). Lze zahájit soudní přezkum, pokud se do tří let na soud obrátil, ten kdo byl krácen na svých právech.  Soud pak v pěti bodech zkoumá, zda správní orgán měl pravomoc rozhodnutí vydat, zda nepřekročil správní orgán pravomoc, která mu byla udělena, zda byl dodržen správný procesní postup, zda není v rozporu se zásadami hmotného práva a zda je proporcionální. Jinými slovy zda lze dosáhnout stanovený cíl tímto opatřením a zda by se nedalo dosáhnout stanoveného cíle jinými mírnějšími prostředky.

Druhý směr ponechává lidem co největší důraz na jejich svobodu, práva svobodně se rozhodovat a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Abstraktně se to dá přirovnat ke hře, kdy pro danou svobodu (jednotlivou hru) je vymezena hrací plocha a určené pravidla. Člověk, který hraje, uvnitř dané svobody by neměl mít strach, i když prohraje, protože hra je spravedlivá. V modelu se bedlivě sleduje zda protihráč neomezuje moji svobodu, ale naopak mi k ní dává příležitost, svoboda vyžaduje pravidla, na něž se lze spolehnout, pravidla musí být spravedlivá, aby si všichni dobře zahráli. Dobrá pravidla nijak svobodu hráčů hráče neomezují, ale naopak ji teprve umožňují.

Politika v posledních obdobích stále více nakupuje hlasy voličů z peněz rozpočtů, které politici ovládají. Lidská vlastnost mít se dobře a nic nedělat je typická pro člověka a proto je zcela logické, když takto politici smýšlí a lidé reagují na tyto nabídky. To však nebývá většinou dobré pro pravidla a spravedlivé pro všechny.

Dochází tak omezování, například privilegované skupiny na úkor méně vlivné skupiny. Hospodaření s prostředky obecních úřadu je nadmíru zodpovědné, protože by měly sloužit především k definicím pravidel hry a nikoliv ke křivení trhu a nakupování hlasů voličů.

Zaznívají hlasy, pro změnu voleb. Například zaznívá názor, že volby mají být povinné jako v Austrálii, kdo nepřijde splnit a hájit svobodu, ponese následky. Tento postoj zcela odlišně popisují ve Švýcarsku „Proč chodit volit když mi to tak vyhovuje.“ Zaznívají také názory, aby volit mohli jenom ti lidé, kteří platí daně. Snížilo by se tak nakupování hlasů.

Co Vy na to, jak to funguje v našem městě? Máme zde převážně první směr nebo druhý směr politiky?

Ve středu 5. 11. 2014 se sejde nové zastupitelstvo.

Pozornému jistě neušlo, že předvolební slogany jednotlivých kandidátů se vyměnily za předsevzetí, se kterým jdou budoucí zastupitelé do nadcházejícího čtyřletého období.

Kdy před volbami hlásali, že se zasadí o nějaký politický bod, který mají jako volební uskupení v programu a nyní mnozí vyměnili prioritu programu.

Dá se to nazvat jako ona pověstná zrada na voliči, hned po volbách?

Nebo jen téma, před volbami přineslo hlas ke zvolení a po zvolení kandidáta se usoudilo, že vlastně nemá na to, aby téma obhájil , aby téma zrealizoval (to ze kterým šel do voleb) a tak si vybral jiné, méně náročné, změnil prioritu, zkrátka řekl voličů je to za námi a teď ukážu na co tedy vlastně mám.

Ve volbách získalo 5 z 9 subjektů mandát. Kampaně byly velmi rozličné, kampaně byly ostré a velmi konkrétní,  jak co do investic, tak co do populizmu a názoru jak vést město.

Nelíbí se mi, když anketa zveřejněná v měsíčníku Kurýr, listopadové číslo 2014, strana 7, kde jsou uvedeny názory budoucích zastupitelů na jejich cíl, pro nadcházení čtyřleté období a ten je jiný od programu, který hlásali před volbami!

http://info.ricany.cz/mesto/aktualni-cislo (odkaz bude fungovat 1 měsíc, pak je nutné hledat v archivu čílo 11/2014)

Nebo už se zapomnělo, jak zněly některé slogany například: Zprůjezdníme Říčany, Bojujeme proti korupci, Odvoz popelnic zdarma, Boj proti developerům, Přehodnocení politiky poplatků, atd.. Těch hesel bylo mnoho, každého oslovilo jiné. Jen pár zastupitelů říká jedno a to samé.

Je to však správné, aby lidé jdoucí do politiky takto rychle měnili priority programu? Jistě i nové priority mohou být pro někoho zajímavé. Otázkou zůstává, zda tomuto dostali mandát, nebo si mohou 4 roky dělat, co chtějí a nyní to zahájili?

V otázce hlavních cílů na budoucí 4 roky má být uveden předvolební program daného zastupitele, se kterým šel do voleb, nebo hlavní témata politického uskupení za které kandidoval. Nikoliv další kreativita nového volebního programu, o kterém volič nic nevěděl.

Znáte přece nepsané pravidlo: „program do voleb obsahuje pouze ty body, o kterých si myslí jejich hlasatelé, že jim přinese hlas, body které jsou důležité a hlas nepřinesou, se neuvádějí, nebo se uvádějí pod čarou“.

Vy snad vidíte v této anketě odpověď na to, proč jste šli volit a dali jste hlas (jedno kterému uskupení), že i nyní hlásá, to co hlásalo před volbami a tak si to vztýčuje jako hlavní cíl pro čtyřleté období?

Přeji všem budoucím zastupitelům dobrou pamnět, aby se neodklonili od programu, se kterým šli získat hlasy k volbám a vykonali program, nebo se viditelně pokusil o snahu program vykonat.