Před vypuknutím předvolební a povolební hysterie v roce 2010 po komunálních volbách na téma údajného skrytého dluhu infrastruktury města Říčany se začal přetvářet celoplošně vnímaný status města Říčany.

Před tímto obdobím bylo město vnímané velmi pozitivně, mnoho lidí zaplatilo veliké peníze, aby mohli bydlet v tomto městě. Někteří se zadlužili na několik desítek let, aby si splnili svůj sen o dobrém bydlení na dobré adrese. Je spodivem jak tito lidé mluvili o Říčanech a infrastruktuře předtím než se sem přistěhovali, začali zde bydlet. Jak krásně hovořili o městě a spatřovali světlou budoucnost postavenou na dobrých základech.  Jaký byl jejich názor na kupování nemovitostí ve městě, které má dnešními jejich slovy všeobecně známý mediálně prezentovaný skrytý dluh ve veřejné infrastruktuře. Dnes o tomto výkladu se zde mluví jako by zde byl od nepaměti a kdo o něm v minulosti veřejně nehovořil, záměrně se skrytým úmyslem jej skrývá.

Monotónní účelovost říčanského  maistrimu, má za účel odvést pozornost jiným směrem, maskuje parazitní asimilaci prostoru. Je to ovlivňování místa a prostředí, které bylo dosaženo a nyní je žádoucí, aby bylo ovlivněno podle představ privilegované vládnoucí elity.
Před vypuknutím mediální krize byly hodnoceny všechny hlavní atributy města pozitivně, či neurálními atributy. Následně pak v mohutných vlnách informací byly tyto atributy přepisovány atributy se záporným výkladem a lidem bylo vysvětlováno jako v řecké tragedii jak to vlastně. Spodivem a bez povšimnutí zůstává absence odlivu, či prodeji nemovitostí v Říčanech. Naopak poptávka se zvyšuje. Kdo by chtěl žít ve městě se skrytým infrastrukturálním dluhem, který má podstatný vliv na cenu realit, která když jako bublina splaskne, znehodnotí všechny nemovitosti a dluhy zůstanou.
Za hlavní důvod těchto plíživě přijímaných změn v lidském vnímaném obrazu města Říčany stojí agresivní posílení metafory „Říčany nedostatečná infrastruktura, překotný rozvoj“.

Říčanská maistremová media pomocí konceptuálního systému destruovala mýty, které v řadě případů sahají do počátku devadesátých let.
Byl to první stupeň, říčanská maistremová media dodala novému rámování logickou a pojmovou výbavu, stereotypních atributů kanalizace, rozsáhlé bytové výstavby. Všudy přítomné korupční znaky všech předešlých představitelů jsou popisovány barvitě s vysokým akcentem, avšak pouze monotématicky, problém špatně infrastrukturálně přebydleného města.

Slavná minulost města jde ke dnu, dobrá pověst se potápí v rámci mediálního obrazu vyvolaného po volbách.

Aktuálním stavem a důvodem říčanské krize je právě ta část tragédie kdy dochází k závěrečnému rozporu protikladných sil. Diváci buď mohou zůstat v hledišti a dál sledovat peripetie a vyčkat katastrofu nebo se mohou zvednout a z divadla odejít.

Odejde-li diváků dostatečné množství, rámec se změní.